Podstatná jména latinsky Substantiva jsou názvy osob, zvířat, věcí, dějů, vlastností a vztahů a určujeme u nich:

Rod:

• mužský ( ten dům )
• ženský ( ta dívka )
• střední ( to jablko )

Číslo:

• jednotné ( chlapec )
• množné ( chlapci )

Poznámka:

• Podstatná jména hromadná - mají pouze jednotné číslo, ale označují více věcí téhož druhu ( dříví, lidstvo )
• Podstatná jména pomnožná - mají pouze množné číslo, i když označují pouze jednu věc ( dveře, Čechy )
• Podstatná jména látková - mají pouze jednotné číslo, označují látku bez ohledu na množství ( voda, mouka )

Pád:

1. kdo, co? ( Nominativ )
2. koho, čeho? ( Genitiv )
3. komu, čemu? ( Dativ )
4. koho, co? ( Akuzativ )
5. oslovujeme, voláme ( Vokativ )
6. ( o ) kom (  o ) čem? ( Lokál )
7. kým, čím? ( Instrumentál )

Vzor:

• Rod mužský životný - pán, muž, předseda, soudce
• Rod mužský neživotný - hrad ( les ), stroj
• Rod ženský - žena, růže, píseň, kost
• Rod střední - město, moře, kuře, stavení

Přídavná jména latinsky Adjektiva vyjadřují vlastnosti podstatných jmen.

Druhy:

• tvrdá
• měkká
• přivlastňovací

U přídavných jmen určujeme:

Rod:

• mužský ( nový dům )
• ženský ( pěkná dívka )
• střední ( červené jablko )

Číslo:

• jednotné ( nový dům )
• množné ( nové domy )

Pád:

Stejně jako u podstatných jmen

1. kdo, co? ( Nominativ )
2. koho, čeho? ( Genitiv )
3. komu, čemu? ( Dativ )
4. koho, co? ( Akuzativ )
5. oslovujeme, voláme ( Vokativ )
6. ( o ) kom (  o ) čem? ( Lokál )
7. kým, čím? ( Instrumentál )

Například: 1. pád: nový dům, 2. pád nového domu, atd.

Vzor:

• pro přídavná jména tvrdá: mladý, mladá, mladé
• pro přídavná jména měkká: jarní, jarní, jarní
• pro přídavná jména přivlastňovací: otcův, otcova, otcovo, matčina, matčina, matčino

Stupeň:

1. stupeň: nový
2. stupeň: novější
3. stupeň: nejnovější

Zájmena latinsky Pronomina zastupují podstatná jména nebo na ně ukazují.

Druhy:

• osobní ( já, ty, on, ona, ono, my, vy, oni, ony, ona; zvratné se )
• přivlastňovací ( můj, tvůj, jeho, její, náš, váš, jejich; zvratné svůj )
• ukazovací (ten, tento, tenhle, onen, takový, týž, tentýž, sám )
• tázací ( kdo, co, jaký, který, čí? )
• vztažná ( kdo, co, jaký, který, čí, jenž )
• neurčitá ( někdo, něco, některý, nějaký, něčí, leckdo, lecco, leckterý, kdokoli, kdosi, cosi, všechen, každý … )
• záporná ( nikdo, nic, nijaký, ničí, žádný )

Vzor:

• pro zájmena tvrdá: ten
• pro zájmena měkká: náš
• pro zájmena složeného skloňování: mladý, jarní

U zájmen určujeme stejně jako u podstatných jmen a přídavných jmen:

Rod:

• mužský
• ženský
• střední

Číslo:

• jednotné
• množné

Pád:

1. kdo, co? ( Nominativ )
2. koho, čeho? ( Genitiv )
3. komu, čemu? ( Dativ )
4. koho, co? ( Akuzativ )
5. oslovujeme, voláme ( Vokativ )
6. ( o ) kom (  o ) čem? ( Lokál )
7. kým, čím? ( Instrumentál )

Skloňování zájmen

Zájmena lze rozdělit podle trojího typu skloňování:

Zájmena bezrodá mají zvláštní skloňování ( já , 2.p. = 4.p. mě/mne, 3.p. = 6.p. mně)

Rodová zájmena , která mají skloňování zájmenné – podle tvrdého vzoru ten, např. onen, tento, kdo nebo měkkého vzoru náš, např.váš, jenž, co.

Rodová zájmena, která mají skloňování adjektivní podle vzorů přídavných jmen mladý a jarní např. jaký, který, takový, žádný, můj, svůj, čí, něčí, čísi, ničí

Číslovky latinsky Numeralia jsou slova číselného významu, která označují počet, pořadí, násobnost apod dělíme je na:

• určité ( jeden, dva … lze je rovněž napsat číslicí )
• neurčité ( mnoho, málo - nelze napsat číslicí )

Druhy:

• základní ( ptáme se na ně otázkou kolik? )

1. určité: jeden, dva … sto
2. neurčité: několik, mnoho

• řadové ( ptáme se na ně otázkou kolikátý? )

1. určité: první, druhý … stý
2. neurčité: několikátý

• druhové ( ptáme se na ně otázkou kolikerý? )

1. určité: jedny, dvoje, dvojí
2. neurčité: několikerý

• násobné ( ptáme se na ně otázkou kolikrát, kolikanásobný? )

1. určité: jedenkrát, dvakrát … stonásobný
2. neurčité: několikrát

Vzor:

• Rod mužský životný - pán, muž, předseda, soudce
• Rod mužský neživotný - hrad ( les ), stroj
• Rod ženský - žena, růže, píseň, kost
• Rod střední - město, moře, kuře, stavení

U číslovek určujeme stejně jako u podstatných jmen, přídavných jmen a zájmen:

Rod:

• mužský
• ženský
• střední

Číslo:

• jednotné
• množné

Pád:

1. kdo, co? ( Nominativ )
2. koho, čeho? ( Genitiv )
3. komu, čemu? ( Dativ )
4. koho, co? ( Akuzativ )
5. oslovujeme, voláme ( Vokativ )
6. ( o ) kom (  o ) čem? ( Lokál )
7. kým, čím? ( Instrumentál )

Slovesa latinsky Verba jsou slova, která vyjadřují děj, a to činnost ( nést ) nebo stav ( ležet ) určujeme u nich:

Osobu:

Jednotné číslo:

1. já
2. ty
3. on, ona, ona

Množné číslo:

1. my
2. vy
3. oni, ony, ona

Číslo:

• jednotné ( singulár ): nesu
• množné ( plurál ): neseme

Čas:

• přítomný ( prézens ): nesu
• minulý ( préteritum ): nesl jsem
• budoucí ( futurum ): ponesu

Způsob:

• oznamovací ( indaktiv ): nesu
• rozkazovací ( imperativ ): nes!
• podmiňovací ( kondicionál ): *

1. *přítomný: nesl bych
2. *minulý: byl bych nesl

Slovesný rod:

• činný ( aktivum ): nesu
• trpný ( pasivum ): jsem nesen

Vid:

• dokonavý ( vyjadřuje děj ukončený): donesl jsem
• nedokonavý ( vyjadřuje děj probíhající ): nesu

Třídu:

1. tř. zakončení - e: veze
2. tř. zakončení - ne: žne
3. tř. zakončení - je: poletuje
4. tř. zakončení - í: hází
5. tř. zakončení - á: běhá

Poznámka:rozdělení sloves  do tříd určujeme podle zakončení slovesa ve 3. osobě jednotného čísla v přítomném času oznamovacího způsobu.

Vzor:

1. tř.: nese, bere, maže, peče, umře
2. tř.: tiskne, mine, začne
3. tř.: kryje, kupuje
4. tř.: prosí, trpí, sází
5. tř.: dělá

Poznámka: nepravidelná slovesa: být, chtít, vědět, jíst - nelze u nich určit třídu a vzor!

Děkujeme za rozšíření stránky v komentářích - Hance!

JMENNÝ ROD (někdy je patrný rod objektu, k němuž je směřován děj jako: “byl polapen -> m. ž. , byla polapena -> buďto střední (pokud jde o množné číslo) nebo ženský (o jednotné), bylo polapeno -> střední” a určení

DRUH SLOVESNÉHO TVARU na “verbum finitum (= sloveso, které samo o sobě tvoří ve větě přísudek) / infinitiv (neurčitý tvar slovesa) / příčestí činné / příčestí trpné”.

Příslovce latinsky Adverbia jsou slova, která vyjadřují bližší okolnosti dějů, vlastností

Druhy:

• místa ( zde, tady )
• času ( brzy )
• způsobu ( špatně )
• příčiny, důvodu ( proto )
• míry ( velmi )

Stupňování: 1. st. krásně, 2. st. krásněji, 3. st. nejkrásněji

Předložky latinsky Prepozice se pojí s podstatnými jmény ( na stole ), zájmeny ( se mnou ) nebo číslovkami ( po dvou )

Druhy:

• vlastní ( na, s, k, před, pod, nad … )
• nevlastní ( vedle, okolo ) - mohou být i jiným slovním druhem *

* Stál vedle mne - “vedle” je předložka nevlastní. Byl úplně vedle - “vedle” je příslovce

Spojky latinsky Konjunkce jsou slova, která spojují větné členy nebo věty

Druhy:

• souřadicí ( a, i, ani, nebo, ale neboť … )
• podřadicí ( že, aby, když, protože, jestliže ačkoli … )
  

Částice latinsky Partikule uvozují věty, vyjadřují zvolání, přání, rozkaz apod.

Příklad: ať, kéž, asi, snad, prý … ( např. At odejde )

Citoslovce latinsky Interjekce jsou slova, která vyjadřují:

• nálady ( ach, brr )
• city ( oh )
• hlasy ( haf. vrkúú )
• zvuky ( prásk )

Děkujeme za rozšíření stránky v komentářích - Hance!

1) ZVUKOMALEBNÁ (haf, prásk, ťapťapťap, vrz…)

2) SUBJEKTIVNÍ/POCITOVÁ (hurá!, doháje, sakrapráce, ejchuchů…)

3) KONTAKTOVÁ / VYBÍZECÍ (viď, bacha, že jo, huš, prr…) a

4) FORMÁLNÍ - ta, která jsou vyloženě podmíněná jen konvencí - i u zvukomalebných tam sice nějaká konvenčnost je (ČJ: kykyryký, ale FJ: kokoriko), ale slovo je pořád motivované nějakým hmatatelnějším, stejnavým podnětem a bývá si napříč jazyky podobné. Příklady tu ovšem mluvnice neuvádí a sama je raději vymýšlet nebudu, nerada bych mystifikovala. Každopádně to bude asi velmi chudá skupina citoslovcí. a není moc potřeba příklady znát.